Vaše prosba k sv. Gerardu Majellovi

Visual CAPTCHA


Světci kongregace

Sv. Jan Neumann (1811-1860)

Fotografie biskupa sv. Jana NeumannaJan Neumann se narodil 28. března 1811 v Prachaticích v jižních Čechách v rodině punčocháře Filipa Neumanna. Téhož dne byl pokřtěn ve farním kostele sv. Jakuba Staršího v Prachaticích.

Nevíme, kdy se v Janovi probudila touha po kněžství. Jan se znepokojoval velkými náklady na studium, bez nichž kněžství nebylo možné. I přes tyto starosti se po přípravě přestěhoval 1. listopadu 1823 do piaristického gymnázia v Českých Budějovicích.

Nejdříve šlo všechno dobře. Jan se velmi zajímal o latinu a řečtinu a soukromě se také učil česky, protože u nich doma se mluvilo jen německy. Velký zájem také projevoval o přírodní vědy.

Po maturitě, roku 1831, chtěl vstoupit do semináře v Českých Budějovicích. Dozvěděl se však, že z 90 přihlášených kandidátů je možné přijmout jenom 20. Bylo mu jasné, že bez protekce nemůže o přípravě na kněžství ani uvažovat. Poslal tedy přihlášku ke studiu medicíny na pražské univerzitě. Na prosbu matky ale také poslal přihlášku do semináře. Dodnes je tajemstvím, jakým zázrakem se Jan octl mezi dvaceti šťastnými přijatými. Někteří se domnívají, že si biskup pamatoval "malého Jeníka" z Prachatic (měřil jen 160 cm), který ho před biřmováním přivítal krásnou básní.

Protože v budově semináře bylo málo místa, studoval Neumann externě. První ročník teologie ukončil s vyznamenáním. V téže době se náhodou setkal u svého přítele s časopisem "Annale Leopoldinae". Tento časopis byl vydáván nadací brazilské císařovny a rakouské kněžny Leopoldiny, dobroditelky misií v Americe. Jan v něm našel úžasné články kněze Frederika Baragi, Jugoslávce, apoštola Indiánů u Grand River ve státě Michigan a Wisconsin. Články, které přečetl, daly mladému bohoslovci nový podnět a ukázaly mu novou cestu. Předsevzal si, že se stane misionářem v zámoří.

Nové předsevzetí znamenalo, že se musí ihned začít učit angličtinu. V Budějovicích takováto možnost nebyla, proto se Neumann přestěhoval do semináře v Praze a tam ukončil třetí a čtvrtý ročník teologie. Bohužel se ukázalo, že ani v Praze se nedá chodit na angličtinu. Neztrácel však naději. V jedné továrně ve městě našel několik dělníků, od nichž se naučil lidovou angličtinu. Podobně tomu bylo i se španělštinou. Ve svém deníku, který je spíše originálním zpytováním svědomí se také dozvídáme, že v té době musel ukrývat velkou nechuť ke svým představeným, ačkoli chtěl být vůči nim upřímný. Velkou podporou byl pro něj v té době jeho duchovní vůdce, P. Hermann Dichtl, budějovický farář. Tato pomoc se ukázala jako zvláště potřebná tehdy, když se před dokončením studia teologie Jan dověděl, že nebude vysvěcen na kněze. Byl totiž nadbytek kněží a biskup vydal nařízení, že vysvětí jen tolik kandidátů kněžství, kolik jich bude možno uplatnit jako soukromých kaplanů v šlechtických rodinách. A Neumann neměl tehdy žádnou protekci.

Jiskřička naděje se ukázala, když P. Dichtl shodou okolností navázal písemný styk s P. Andreasem Raessem, rektorem semináře ve Štrasburku, jehož pomocný filadelfský biskup Francis Kenrick vyzval, aby sháněl kněze a bohoslovce pro práci mezi emigranty v USA. Leopoldina nadace však byla ochotna vyslat a financovat jen dva kandidáty, a to jen na základě doporučení biskupa, které bylo těžké získat. Neumann se v takovéto situaci rozhodl odcestovat do USA bez vysvěcení i bez doporučení. Matka tuto zprávu přijala s velkou bolestí a jeho sestry s pláčem. I otce bylo těžké přesvědčit. Konečně po Vánocích roku 1835 přišel dlouho očekávaný dopis. Newyorský biskup Jean Dubois prosil o vyslání kněží s náležitou kvalifikací k práci s německými osadníky v Americe. Jan se ráno 8. února 1836 vydal do Budějovic a odtud poslal rodičům dopis, v němž psal: "Chtěl jsem vám i sobě ušetřit bolest při loučení, proto jsem odcestoval, aniž bych vám řekl, že už nepřijdu. Nemohu odporovat Božímu volání. On mi říká, že mám pracovat pro nejopuštěnější.

Katedrála sv. Patrika v New Yorku v Neumannových dobáchNeumann dorazil na nový kontinent v děravých botách, poničeném oděvu a s jedním dolarem v kapse. Jeho první starostí bylo najít katolický kostel. Dostal se až k budově biskupské rezidence u katedrály sv. Patrika. Biskup Jean Dubios našel dopis P. Raesse ze Štrasburku a srdečně objal Jana jako drahocenný dar od Boha.

Podjáhenské svěcení přijal Jan 19. června a pět dní nato se stal jáhnem. 25. června 1836 přijal jako pětadvacetiletý svátost kněžství v katedrále sv. Patrika. Biskup ho nato pověřil prací na rozsáhlém území v okolí Buffala. Při cestě na nové působiště se zastavil v Rochesteru, kde se setkal s P. Prostem.

Od samého začátku se mezi Neumannem a Prostem vytvořilo srdečné přátelství, jehož plodem byly dlouhé a do pozdní noci táhnoucí se rozhovory, z nichž se P. Neumann dozvěděl mnoho o kongregaci redemptoristů. P. Prost patřil mezi první odchovance semináře v Mautern. Na práci pro zahraniční misie se připravoval ve škole sv. Klementa Hofbauera a později i u služebníka Božího Josefa Passerata. V letech 1832 - 35 přicestovaly do Ameriky tři skupiny redemptoristů. Představeným té poslední byl právě P. Prost. Jako představený redemptoristů v Americe hledal nové příležitosti, jak zajistit trvalé nadace a zabezpečit tak plnohodnotný rozvoj života řeholních společností. I když tyto přátelské rozhovory v Neumannovi podnítily myšlenku vstoupit k redemptoristům, přece Jan uposlechl nařízení biskupa a 12. července 1836 cestuje dál na západ k Niagaře do Buffala.

Toto misijní území, skutečné království bizonů a dalších divokých zvířat, protkané řekami a močály, v sobě skrývalo mnoho nebezpečí. Ale právě zde žili lidé, jimž P. Neumann chtěl přinést duchovní pomoc. Minimálně 300 německých rodin, více než 100 francouzských a několik desítek irských, tu živořilo rozptýlených po celém kraji. Sám Neumann vystihl pravdu o těžkých životních podmínkách v tomto kraji těmito slovy: "Kdo opouští vlast, aby sloužil církvi v tomto koutě světa, musí být připraven dát i svou kůži."

19. července 1836 sloužil Jan Neumann mši svatou pro hrstku věřících ve vesničce Williamswille, v kostelíku bez střechy a oken. Bylo třeba překonat mnoho těžkostí, ale P. Neumann se jimi nedal odradit. Po dokončení kostela se věnoval stavbě školy, nejdříve ve Williamswille a později v North Bushi. Později vznikla škola v Lancesteru, kterou svěřil Neumann do péče řeholnicím. Roku 1838 přesídlil do North Bushe. Zde si zvláště oblíbil Indiány. Nazýval je "chudými dětmi přírody" a Indiáni si jeho starosti vážili.

Myšlenka vstoupit do Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele byla stále neodbytnější. Nakonec 4. září 1840 napsal dopis P. Prostovi, kde prosí o přijetí. Po dvanácti dnech dostal kladnou odpověď s tím, že noviciát začne v Pittsburghu 18. října. 30. listopadu se konala slavnost obláčky. Poslední dny noviciátu strávil Jan Neumann v Baltimore, kde 16. ledna 1842 složil řeholní sliby jako první redemptorista na americkém kontinentě.

Bazilika sv. Alfonse v Baltimore - interiérRoku 1842 poprosil biskup Samuel Eccleston redemptoristy, aby přijali pastoraci v Baltimore. Zde dostali kostel á klášter sv. Jakuba a na vedlejším pozemku začali stavět monumentální baziliku sv. Alfonse. Baltimore se stalo prvním působištěm redemptoristy P. Neumanna. Spolu s P. Fayem organizoval stavbu, pastorační činnost i společný život. V březnu 1844 byl přeložen do Pittsburghu, kde se stal představeným. V dubnu roku 1851 se stal představeným komunity v Baltimore. Zde oživil i svůj zájem o vědu a psal teologické články do týdeníku "Katholische Kirchenzeitung". Mnoho času také věnoval řeholním sestrám.

O slavnosti sv. Josefa, 19. března 1852 odevzdal biskup Francis Kenrick P. Neumannovi papežskou bulu, v níž stálo, že Jan Neumann byl jmenován filadelfským biskupem. Biskupské svěcení se konalo v neděli 28. března, přesně o 41. Neumannových narozeninách v bazilice sv. Alfonse v Baltimore za účasti několika biskupů, mnoha řeholníků a velkého davu věřících.

Biskupský znak Jana NeumannaNový ordinář se se zápalem pustil do práce. Navštěvoval kostely, farní školy, nemocnice, sirotčince, dobročinné spolky i řeholní instituty. Už dávno mu ležela na srdci starost o katolickou výchovu dětí a mládeže, a tak založil Diecézní centrum výchovy a Spolek přátel katolické mládeže.

Všechny aktivity biskupa Neumanna charakterizovala starost o to, aby i přes různost lidí, kteří pocházeli z různých koutů světa, přinesl mezi ně jednotu. Aby dosáhl tohoto cíle, snažil se sjednotit liturgické předpisy na celém území diecéze. Svými kázáními a konferencemi prohluboval ve věřících i v kněžích duchovní pouto s Římem a s papežem. Mírně, ale systematicky odsuzoval všechny nezdravé projevy rasové separace.

Roku 1856 se zúčastnil v Římě vyhlášení dogmatu o Neposkvrněném Početí Panny Marie a při této slavnosti asistoval papeži bl. Piu IX. Na zpáteční cestě se zastavil v rodných Prachaticích, kde se setkal se svým starým otcem a v Praze byl přijal excísařem Ferdinandem Dobrotivým.

Rukopis světceSvou životní pouť dokonal biskup Jan Neumann srdečním záchvatem na ulici ve Filadelfii, když šel z pošty, kde posílal jednomu ze svých kněží nově pozlacený kalich. Bylo to 5. ledna 1860.

Roku 1897 začal beatifikační proces a po patnácti letech zkoumání a výslechu svědků potvrdil papež Benedikt XV. roku 1921 hrdinskost ctností biskupa Neumanna.

Beatifikace se však uskutečnila až během II. vatikánského koncilu, 11. října 1963. Svatořečen byl biskup Neumann Pavlem VI. 19. června 1977.

Ve světě se slaví svátek sv. Jana Neumanna 5. ledna, v České republice 19. června.