Vaše prosba k sv. Gerardu Majellovi

Visual CAPTCHA


Historie provincie - 6. kapitola

kapitoly: 1 2 3 4 5 6 7


VI. Život a práce spolubratří v letech 1950 - 1990

Pražská arcidiecéze

P. František Kalous
- nar. listopad 1889, Kapsova Lhota, mladší bratr P. Václava Kalouse. Působí v řadě našich klášterů, naposled ve Staré Boleslavi, kde umírá a je pohřben v srpnu 1950.
P. Jan Seidl
, nar. červen 1889, redemptorista německé národnosti a proto často káže ve farnostech s většinou německého obyvatelstva. Stejně dobře mluví i česky. Dlouhá léta byl činný v Českých Budějovicích. Naposled v Praze. Zemřel v listopadu 1950 v Praze.
P. Josef Pavliš
- nar. květen 1895, Ketkovice u Brna. Byl velmi činný jako magistr noviců v Českých Budějovicích. Po r. 1945 ustanoven v Karlových Varech. Brzo po záboru klášterů umírá ve Staré Boleslavi, v dubnu 1951 a tam je i pohřben.
Br. Miroslav Pulkrábek - po r. 1950 nasazen na stavbu přehrady ve Zbečně, (okr. Rakovník) a tragicky zahynul, zasypán cementem v červenci 1952
P. Bernardin Čáka - nar. květen 1864 v Příbrami. Velmi dlouho působil na Svaté Hoře a tam také umírá v r.1953, ve stáří 89 roků. Pohřben mezi spolubratry na příbramském hřbitově.
P. Jan Burián - + duben 1954 Praha
P. Jan Troneček - + 1959, Svatá Hora, tam také pohřben.
P. Václav Vachalec - nar. červenec 1869, naposled v klášteře v Ostravě. V roce 1950 má již 81 roků. Umírá v listopadu 1960, pohřben na Svaté Hoře u Příbrami.
P. Josef Konstantin Miklík - nar. březen 1895, Žopy – starší bratr P. Ignáce Miklíka, činný většinou v Praze, kde měl užitečné kontakty se vzdělanci a významnými církevními osobnostmi. Proto se v r. 1950 cítil ohrožen a odešel do ciziny. Zemřel a pohřben v Brazílii, nedaleko Rio de Janeira.
P. Emil Oktábec - + v září 1966, pohřben v Příbrami
Br. Bernard Kocůrek - + v srpnu 1969, pohřben v Příbrami
P. Jan Kučera - nar. květen 1882, Kostelec, naposled v r. 1950 na Svaté Hoře. Při záboru měl již 68 roků. Závěr života strávil u řádových sester a umírá v Ostředku u Brna v květnu 1971 a tam je také pohřben.
P. Alfons Daňha - nar. srpen 1890 v Českých Budějovicích, nejstarší ze 3 bratří Daňhových. Činný většinou v klášteře v Praze, po r. 1945 jako ekonom. Po r. 1950 převeden do duchovní správy. Umírá v Praze v říjnu 1975, pohřben na Vyšehradě.
P. Augustin Kliment - nar. červenec 1896, Ždírec, ordinován 1926. Odchází na východní Slovensko, kde působí jako biritualista v našich domech pro řecko-katolíky. V r. 1949 v Michalovcích. Po rozpuštění centralizačních klášterů je duchovním správcem v Praze a tam umírá v říjnu 1975.
P. Josef Fail - nar. v únoru 1908, Braškov. Působí většinou na východním Slovensku v klášterech pro řecko-katolíky. V r. 1949 v Michalovcích. Po r. 1950 kráce v duchovní správě na Svaté Hoře a později v Unhošti u Prahy. Tam umírá a je pohřben v únoru 1978.
P. Jan Červinka - + červenec 1981 – Mutěnice, okr. Hodonín
Br. Norbert Hrdina - + červenec 1984, Praha
P. Jan Blesík, nar. červen 1909, Uherské Hradiště, ord. 1934, významný misionář pražské provincie. Prošel téměř všechny kláštery české provincie. Za II. světové války v odboji proti nacismu. Po r. 1945 v komunitě v Praze. r. 1950 odsouzen ve velkém procese s řeholníky na 15 let vězení spolu s P. I. Mastylakem. Propuštěn r. 1960 a dožívá v Praze v soukromí. Vypomáhá u kostela sv. Kajetána a v katedrále. Zanechal asi 30 svazků pamětí na své působení v provincii. Jsou uloženy v pražském archivu. Zemřel v Praze v červnu 1985 a je pohřben na Vyšehradě.
P. František Líkař, nar. září 1914, Blatnička, jižní Čechy, dosud žijící, ord. 1940. Po vysvěcení působil v Plzni, na Svaté Hoře, kde se věnoval ministrantům, kázal a konal exercicie. V r. 1950 převezen na Králíky, odtud k PTP do konce r. 1953. Potom v Praze, ČKD, v r. 1961 zatčen kvůli svatohorskému pokladu (s P. Hynkem a P. Chytilem). Po odpykání trestu znova v Praze. V r. 1968 přichází na Svatou Horu, kde zakládá malou komunitu redemptoristů: P. Emanuel Houska, P. Karel Bříza, P. Břetislav Vaněk, Br. Dominik Fiala. Po příchodu P. Adlera na Svatou Horu se komunita rozpadá a P. Líkař odchází do duchovní správy do Dolní Bělé u Plzně. V r. 1990 je mezi prvními spolu s P. Josefem Břicháčkem, kde přichází na Svatou Horu, aby zde obnovili činnost redemptoristů – 25.3.1990. Postupně přichází br. Dominik Fiala, br. Jan Přimda, P. Jan Zemánek, P. Ladislav Škrňa, P. Břetislav Vaněk, P. Karel Bříza, P. Rudolf Chytil,a na odpočinek později P. Miroslav Sedláček, P. František Panuška, P. Antonín Prager a P. Jaroslav Saller. V r. 1998 po zhoršené nemoci je P. Líkař převezen do Kněžského domova ve Staré Boleslavi, kde o něj pečují sestry Vincentky.
P. Miroslav Janák, nar. březen 1920, Tichá u Frýdku, ord. 1948. Po r. 1950 tráví 3 roky u PTP, pak zůstává v práci v Banské Bystrici až do r. 1969, kdy zásluhou P. J. Schustra je povolán na faru do Žlutic, okr. Karlovy Vary, kde je velmi oblíbení u lidí, ale v kněžské službě se necítí šťastný. V září 1986 tragicky zahynul při opravě střechy kostela. Pohřben ve Žluticích.
Br. Gabriel Šťáva, nar. leden 1914, Brtnice. V r. 1950 nějaký čas na Králíkách, později zaměstnání v Praze. Po r. 1968 údajně přijal tajné kněžské svěcení (prostřednictvím P. Davídka v Brně) ovšem bez řádné přípravy, dokladů a pověření jeho biskupa Tomáška. S touto záležitostí měl velké osobní problémy, protože chtěl fungovat jako kněz. P. Jan Jaroš, tehdejší provinciál mu to zakázal, dokud se celá záležitost nevyřeší v Římě, což tehdy nebylo dobře možné. Umírá v prosinci 1987 v Praze.
P. František Panuška, nar. listopad 1909, Prostějov, ord. 1933. Svá kněžská léta strávil jako profesor filosofie v Obořišti a dále jako redaktor časopisu „Věstník sv. Josefa“. V r. 1950 působí krátce na Svaté Hoře, a pak povolán jako profesor do semináře v Litoměřících, kde vyučuje filosofii a později morálku. Stává se také rektorem semináře a jeho studenti na něj dobře vzpomínají. Politické činnosti se vyhýbal. Po r. 1970 odchází do důchodu do Prahy, kde je velmi užitečný jako zpovědník u sv. Ignáce i v jiných kostelích. Po r. 1990 přichází ze zdravotních důvodů na Svatou Horu a zde v listopadu 1992 umírá.
P. Emanuel Houska, nar. listopad 1914, Lažiště, okr. Prachatice, ord. 1941. V r. 1949 ve Staré Boleslavi. Po r. 1950 prošel Želiví, pak pracoval v Praze. Po r. 1968 v duchovní správě v pražské arcidiecézi. Asi v r. 1994 přichází na Svatou Horu, kde vypomáhá ve zpovědnici. Zde umírá v listopadu 1997, pohřben na příbramském hřbitově.

Z dosud žijících pracovali tehdy v Pražské diecézi: P. Stanislav Muzikář, P. Jan Bísek, P. Břetislav Vaněk, P. Ladislav Škrňa.

Diecéze České Budějovice

Spolubratři žijící a působící v budějovické diecézi:

Br. Alois Tesař, +červenec 1955, pohřben v Českých Budějovicích
P. Vladimír Sedláček, nar. prosinec 1910, Slušovice, většinu kněžského života se věnoval výchově juvenistů v Libějovicích. Po r. 1950: Králíky a později činnost u řádových sester, naposled nedaleko Klatov. Umírá v červenci 1968, pohřben v rodišti – ve Slušovicích.
P. Josef Lávička, nar. červenec 1897, Nové Zámky u Litovle. Krátce působil i v Bratislavě při zakládání tamního kláštera. V r. 1950 prožil Želiv a pak odešel k sestrám. Naposled působil jako duchovní správce poutního kostela na Lomci u Vodňan. Tam umírá v listopadu 1971 a je pohřben na místním hřbitově.
P. Václav Jalovecký, nar. září 1900, Nemojov, okr. Pelhřimov, ord. 1931. Prošel několik našich klášterů a patřil mezi významné členy provincie. Po válce se stal rektorem komunity v Brně. Po r. 1950 Želiv, pak 1961 uvězněn, krátce v duchovní správě Veselíčko u Milevska a dále u řádových sester. V r. 1972 umírá a pohřben ve své rodné farnosti – Rynárec u Pelhřimova.
P. Karel Sahan, nar. říjen 1899 v Českých Budějovicích, ord. 1929, po roce 1950 povolán do semináře v Litoměřicích (znal se dobře s Dr. Josefem Plojharem, politicky silně exponovaným) jako spirituál. Tam působil až do své smrti tj. září 1972
P. Josef Hynek, nar. únor 1894, Žebnice u Plas, ord. 1918. Vstoupil do kongregace jako diecézní kněz. Vyznačoval se velikou apoštolskou horlivostí a úctou k Panně Marii. Působil v různých klášterech pražské provincie. Po r. 1945 se stal rektorem na Svaté Hoře a tam odvážně vystoupil v r. 1949 na obranu církve, když přes zákaz četl pastýřský list arcibiskupa Berana. Ihned byl zatčen a uvězněn, týrán a dva roky o něm jeho příbuzní ani nevěděli. Byl určen k likvidaci. Po propuštění žil v rodném kraji a v r. 1961 znova uvězněn na Mírově a později ve Valdicích kvůli uschování svatohorského pokladu. Po návratu z vězení se stal duchovním správcem sester. Umírá v říjnu 1973, pohřben v Českých Budějovicích.
P. Vaclav Zeman, + listopad 1973, České Budějovice
P. Aleš Osovský, + červenec 1976, České Budějovice
P. Václav Jelen, + leden 1980, Mukařov (u sester)
P. Antonín Žižkovský – po r. 1950 PTP, pak práce v Č. Budějovicích. Nezapojuje se do duchovní správy. Umírá v červnu 1983 v Č. Budějovicích.
P. Jan Schuster, nar. duben 1923, Krtely u Lomce, ord. 1948. Po vysvěcení krátce v Praze, kde studuje na universitě. Od r. 1950 u PTP, dokončuje si v Praze vysokou školu jako stavební inženýr a má výhodné zaměstnání. V r. 1968 nastupuje do pastorace na konsistoři v Praze a později ve farnosti Mirošov – okr. Rokycany. V r. 1983 jej postihuje rakovina a umírá v srpnu 1984, pohřben v rodné farnosti na lomeckém hřbitově.
P. Jan Jaroš, JUDr. - nar. leden 1909, České Budějovice, ord. 1932. Po vysvěcení odjíždí na studia církevního práva do Říma, po ukončení university zůstává na právnické fakultě až do r. 1945, kdy přechází do Obořiště vyučovat studenty církevnímu právu. V r. 1950 odvezen do Želivy, po r. 1955 pracuje v Českých Budějovicích a spravuje hřbitovní kostel sv. Otilie. V r. 1961 je uvězněn a po propuštění se vrací do rod. města. Před spolubratřími vystupuje jako provinciál a s velkou starostlivostí objíždí spolubratry po celé ČSR. Po r. 1970 je uvolněn vládou jako poradce při sestavování nového Kodexu kanonického práva v Římě a zároveň přednáší právo v semináři v Litoměřicích. I přes své výtečné právnické znalosti zůstal vždy pokorným spolubratrem. Zemřel v březnu 1985 v Č. Budějovicích a tam je pohřben.
P. Alois Daňha – nejmladší z bratří Daňhů, talent na mládež, kněz veselého ducha a vždy ochotný komukoli pomáhat. Za války byl členem komunity ve Staré Boleslavi a dovedl udržovat v bratřích optimismus. Po r. 1950 žil v Českých Budějovicích, vypomáhal v duchovní správě našeho kostela Panny Marie a velmi rád se stýkal s bratry v jihočeské oblasti, využíval k tomu zvlášť exercicií v Železné Rudě. Byl léta v úzkém kontaktu s P. Jarošem. Umírá v Českých Budějovicích v červnu 1987.
P. Alois Novák, + v listopadu 1990 v Opařanech u Tábora, kde několik let působil jako farář. Tam je také pohřben.
P. Antonín Prager, nar. březen 1919, Mýšenec u Protivína, ord. 1949, Obořiště. Za války tři roky nasazen na nucených pracích v Německu a vrací se r. 1945. Po vysvěcení r. 1949 odvezen do Želivi, odtud nastupuje práci v Českých Budějovicích. V r. 1968 odchází do pastorace, kaplanem a farářem v Sušici, okr. Klatovy, později dokonce vikářem. Po mrtvici přichází na Svatou Horu (r. 1993) a tam umírá v červnu 1994.
P. Stanislav Skuhrovec, nar. v listopadu 1919, Jablonné u Příbrami, ord. 1948. Jako chlapec byl svatohorským ministrantem. Po vysvěcení náležel do komunity v Českých Budějovicích. V r. 1950 odveden do PTP, odtud nastupuje do práce v Karlových Varech. V r. 1969 přechází do duchovní správy v Loukově, okr. Karlovy Vary. Pro nemoc asi v r. 1992 odchází k sestrám Nejsv. Svátosti do Českých Budějovic a tam umírá v srpnu 1994. Pohřben na českobudějovickém hřbitově.
P. Jan Hanžl, nar. listopad 1926, Protivec u Prachatic. Pro slabé zdraví nebyl odveden k PTP, dokončil studia v litoměřickém semináři a působil v duchovní správě ve Stachách na Šumavě, Prachaticích a krátce také v domově důchodců v Prachaticích. Dlouhá léta marodil se srdeční chorobou, kvůli níž odešel do důchodu. Umírá v březnu 1996 a je pohřben ve své rodné farnosti Strunkovice.
Br. Jan Přimda, nar. 22. října 1929, Strakonice. Po zrušení klášterů krátce pobývá na Králíkách a potom přes tři roky u PTP. Od r. 1954 je zaměstnán ve Zbrojovce Strakonice, pomáhá v místním kostele a je v čilém kontaktu se spolubratry v jižních Čechách (O. Liška, Jaroš, A. Daňha aj.). O sobotách a nedělích jezdí v poutní sezóně také na Svatou Horu, kde vypomáhá v sakristii. Po r. 1970 často navštěvuje také P. Josefa Břicháčka a vede v jeho farnosti pobožnosti a posiluje zpěv věřících. Od r. 1990 nastupuje na Svatou Horu a ujímá se práce v sakristii. Jeho zdraví se však stále zhoršuje (dvojí operace kolen, málo úspěšná) a k tomu se přidala i mrtvice, takže stále hůře chodí. Umírá na začátku milostivého léta jako velký mariánský ctitel v lednu 2000. Je pohřben na příbramském hřbitově.

Litoměřická diecéze, severní a západní Čechy

P. Karel Dokoupil, nar. 1896, Slavětín, ord. 1923. Léta vyučoval v libějovickém juvenátě latinu. Po r. 1950 vykonával duchovní službu u sester v severních Čechách a zemřel na Moravci v červenci 1966.
P. Jarolím Adámek, nar. únor 115, Bludov u Šumperka, ord. 1941. Jako mladý kněz studoval v Římě na biblickém ústavu a byl velmi nadějným odborníkem v Novém Zákoně. Po studijích přednášel v Obořišti Písmo svaté. Po r. 1950 prošel internací v Želivi. od r. 1955 si našel zaměstnání v Praze, r. 1961 uvězněn a po odpykání opět pracuje v Praze, ale již v zaměstnání velmi zdravotně škodlivém (s olovem). To zanechalo neblahé následky na jeho zdraví. Od r. 1968 nastupuje u sester Voršilek v Jiřetíně, je velmi oblíbený, ale už v prosinci 1969 umírá. Pohřben v rodné farnosti Bludov na Moravě. Pomáhal také některým našim bohoslovcům v doplnění biblických znalostí (např. P. Ladislav Škrňa). V archivu provincie jsou uloženy „Vzpomínky řádových sester v Jiřetíně“ na tohoto výborného kněze-redemptoristy.
P. Václav Vosáhlo, + únor 1975, pohřben v Litoměřicích
P. Miroslav Kružík, + březen 1981, Osek u Duchocova ve službách sester
P. Stanislav Lacina, + srpen 1984, Moravec
P. Bohuslav Landsmann, + říjen 1984, Klášterec nad Ohří. Několik let před smrtí se zase vrátil do kongregace, z níž vystoupil během pobytu ve Staré Boleslavi (asi 1948).
P. Ondřej Korvas, nar. listopad 1905, Moravský Písek, + únor 1987, pohřben v Úštěku, okr. Litoměřice
P. Jiří Kabát, nar. říjen 1923, Vilasova Lhota u Sedlčan, + listopad 1990, pohřbený v Příbrami. Po r. 1950 byl brzo přijat do duchovní správy v Lounech, potom v Liběšicích u Žatce. V r. 1973 uvězněn pro podezření ze zpronevěry státních peněz. Osvobozen, ale musel přejít na jinou faru v severních Čechách. V osobním životě byl velmi skromný a využíval času k překladům z němčiny, zvl. knihy Carlo Carreta. Poslední místo v pastoraci přijal v Kadani, okr. Chomutov, ale to se již objevila choroba, která pokračovala. Umírá v listopadu 1990 a pohřben v Příbrami mezi spolubratry.
P. Bohuslav Šimonovský, nar. září 1913, Višňová u Příbrami, ord. 1938. Posledním místem před záborem klášterů Filipov okr. Děčín, jako správce poutního kostela Panny Marie. Tam prožil zábor klášterů, odveden na Králíky, potom do PTP a po dokončení vojenské služby našel práci v Litoměřicích jako kostelník v děkanském kostele a oblíbený zpovědník bohoslovců. Poslední léta trpěl sklerózou, která jej úplně vyřadila z jakékoli činnosti. Zemřel v Litoměřicích v červenci 1991 a tam je pochován na místním hřbitově.
P. Václav Vávra, nar. září 1925, Zlechov, okr. Uherské Hradiště, ord. 1951. Prodělal Králíky, od 5.9.1950 do konce r. 1953 u PTP, potom pracuje na stavbách Stavoindustrie na Slovensku. V r. 1961 uvězněn do jara 1962. Opět si našel zaměstnání na Slovensku. V červenci 1968 nastupuje v litoměřické diecézi, Nové Sedlo u Žatce a od 1.1.1969 přijímá farnost v Kryrech u Podbořan, pak v Blšanech a Novém Sedle. Stále jej provází srdeční choroba a ta je příčinou jeho smrti. V r. 1968 se spolu s P. Sallerem snažil vytvořit na Žatecku komunitu redemptoristů, ale normalizace, návrat tvrdého komunismu plán překazil. Přesto se Nové Sedlo stalo středem komunity bratří působících v tom kraji. V okolí působili: P. J. Saller, P. Břetislav Vaněk, P. J. Zemánek, P. J. Bísek, P. Skuhrovec, P. Kabát, P. Škrňa, br. Alfons Sedláček. Zemřel 1992, pochován ve Zlechově u Velehradu.
P. Dr. Václav Holakovský, nar.srpen 1914, Lesná, ord. 1939. Jako mladý kněz studoval po r. 1945 v Belgii dogmatiku. Po návratu začal učit v Obořišti, kde se stal i prefektem studentů. Rozuměl mladým bohoslovcům a měl je upřímně rád, což mu získalo jejich důvěru. Po zrušení klášterů pobyt na Králíkách, pak zaměstnání v Praze, v r. 1961 vězení, znova Praha a po smrti PL. Jarolíma Adámka nastupuje jako duchovní správce sester Voršilek v Dolní Poustevně a v Jiřetíně u Rumburka. Udržuje živé kontakty se spolubratřími, překládá z francouzštiny a dává výborné exercicie řádovým sestrám, které předává i bratřím. Stále má silné zdravotní potíže, které statečně snáší. Umírá u sester v Jiřetíně v prosinci 1992, přesně 23 let po svém předchůdci P. Jarolímu Adámkovi. Pohřben v Příbrami.
P. Jaroslav Saller, nar. květen 1925, ord. 1951 v Praze, + březen 1998 Svatá Hora. Kněžské svěcení přijal tajně během vojenské služby u PTP. Od r. 1954 pracuje v Sušici, ve svém rodném městě, tam je zatčen pro ukrývání jednoho přítele (asi dva oky vězení). Po návratu opět práce v Sušici a v Praze. V r. 1968 se přihlásil do duchovní správy v litoměřické diecézi a obdržel farnost v Novém Sedle u Žatce, kde se ihned ujímá mládeže a dětí. Na opravy objektů si zve brigádníky z Prahy, Brna a odjinud a je také duchovně vede. Kvůli svým aktivitám musí opustit Nové Sedle a přechází do Liběšic, východně od Žatce. I tam je apoštolem mládeže a p r. 1990 zřizuje s velkými náklady centrum pro děti a mládež na farním dvoře. Svoji pestrou činnost popisuje ve dvou malých knížkách: „Boží dobrodruh“ a „Setkání“. Zdraví se mu však rychle horší a nestačí zvládnout akce, které ve své horlivosti rozjel. Biskup do Liběšic dává jiného mladého kněze a P. Saller přechází na Svatou Horu – se smutkem, bez mládeže – a tam v březnu 1998 umírá. Pohřben na příbramském hřbitově.

Olomoucko (Olomoucká arcidiecéze)

Diecéze, spolubratři, kteří zde působili a umírali:

P. Ignác Coufal, + říjen 1952
P. Cyril Jež nar. 1885, Lučka, ord. 1911
P. Josef Kaňovský + červenec 1964, Velehrad, tam i pohřben
Kl. Oldřich Kubina, nar. prosinec 1924, Sedliště u Frýdku, + září 1965, Hostýn. Po zrušení klášterů pracoval v rodném kraji a někdy po r. 1960 přijal zaměstnání při farním úřadě na Hostýně jako kostelník. Ve svých osobních záznamech píše, že si považoval za čest sloužit u Panny Marie svatohostýnské a starat se o kostel. V prvních dnech září 1965 prováděl práci na vysokém žebříku a z velké výšky spadl na tvrdou podlahu kostela a zabil se. Je pohřben na hostýnském hřbitově, kde má hrob s fotografií. Poutníci na něj s vděčností vzpomínají a často mívá na hrobě květiny. Mezi našimi bohoslovce byl známý jako hluboce věřící klerik, který miloval naši kongregaci.
P. Antonín Okálek + červen 1966, Morkovice, okr. Prostějov
P. Leopold Kozelský, + říjen 1978, Boršice u Buchlovic (v této vesnici sloužil u řádových sester)
P. František Pokorný, + květen 1984, Vranová Lhota (v rodné farnosti)
P. Jan Klíma, + září 1984, Sviravy
P. Antonín Krajča, nar. červen 1908, Příluky, + červenec 1985, Lhota u Malenovic. Prošel centralizací v Želivi a pak obdržel duchovní správu v okolí Zlína. Naposled ve Lhotě u Malenovic, kde také v r. 1985 umírá. Za svoji obětavou práci ve farnosti byl vyznamenán hodností kanovníka (olomoucký).
P. Stanislav Pitrla, + březen 1988. Zemřel v Rohatci u Hodonína jako temní duchovní správce a pohřben na Července.
P. Oldřich Vysloužil, nar. květen 1913, Senice na Hané, ord. 1940. Jako mladý kněz začal učit v našem studentátě v Obořišti, kde přednášel pastorálku a zároveň vyučoval ve vesnici náboženství. U dětí i rodin byl velmi oblíbený a dlouho na něj vzpomínali. Po zrušení studentátu občas zajel do Obořiště, aby obnovil kontakty a s rodinami. Když byla rozpuštěna Želiv, našel si práci v rodném kraji a po r. 1968 se stal duchovním správcem našeho kostela sv. Alfonsa a Panny Marie ustavičné pomoci na Července. S velkým vkusem přebudoval presbytář kostela, dal zhotovit nový obětní stůl, ambon a pořídil novou elektroinstalaci. Na Července umírá v listopadu 1988 a je pohřben v naší hrobce na čevenském hřbitově.
P. František Fiala, + listopad 1992, Králíky
P. Bohumír Hozík, nar. říjen 1918, Zlín – Kudlov, ord. 1949. Jako mladý kněz se slabým zdravím odchází po r. 1955 na práci do Zlína. Po čase obdržel možnost uplatnit se v duchovní správě ve zlínském kraji. V r. 1961 byl také zatčen, v květnu 1962 propuštěn z vězení a nějaký čas pracuje. Od r. 1968 přijímá duchovní správu farnosti Pohořelice u Napajedel. V r. 1993 přechází do komunity ve Frýdku a stará se o farnosti v Sedlišti Frýdku. Při jízdě do farního kostela umírá ve zničeném autě. Pravděpodobně jej za jízdy ve velkém horku postihl infarkt. Léta měl slabé srdce. Pohřben na frýdeckém hřbitově mezi našimi spolubratry. Zemřel v červenci 1995.
P. Arnošt Holubníček, + prosinec 1995 v Olomouci, pohřben na Července
P. Bohumil Štěpánek, nar. duben 1921, Morkovice, ord. 1949. Prošel centralizací v Želivi. Zaměstnání si našel v rodném kraji. V r. 1961 zatčen, uvězněn a r. 1962 propuštěn. Od r. 1968 spravuje farnost Želechovice u Zlína, potom ve Hvozdné a pro nemoc odchází do Frýdku (po dvou mrtvicích).Umírá mezi svými spolubratry v lednu 1996 a pohřben na frýdeckém hřbitově.
P. Otto Kouřil, nar. 27. ledna 1921 Slížany u Morkovic, ord. 1949, působí v Loukově.

Severní Morava (Olomoucká arcidiecéze)

Spolubratři žijící a působící v této oblasti (většinou také pohřbeni v tomto kraji)

P. Rudolf Schikora, nar. září 1890, Hošťálkovice u Ostravy, ord. 1914. Do kongregace vstupuje jako diecézní kněz a profesor v Hlučíně. V tomto městě zřizuje exerciční dům a přechodně i juvenát pro české chlapce. V Hlučíně začíná tiskový apoštolát v podobě brožur vydávaných pro farnosti na aktuální témata. V r. 1938 byl Hlučín připojen k Německu (za Hitlerovy vlády), P. Schikora přešel do Frýdku, kde u mariánského kostela koupil dům a pozemek. Na něm pak od podzimu 1938 vybudoval nový exerciční dům a spojil jej chodbou s klášterem. Ihned také obnovil svůj tiskový apoštolát, za války silně omezovaný. V r. 1945 pokračuje ve vydávání tiskovin, zakládá časopis pro kněze „Duchovní pastýř“, šíří Nový Zákon a lidové vydání životopisů svatých pod titulem „Naše světla“. Horlivě koná exercicie, misie a vždy za půl roku svolává misijní porady celé provincie. Do r. 1955 přetrpí Želiv a po čase nastupuje jako duchovní správce sester Notre Dame ve Šemplovci, okr. Opava. Tam umírá v srpnu 1962, pochován na hřbitově v Neplachovicích, kam Štemplovec patří farností.
P. Rajmund Tkáč, + duben 1970, Frýdek
P. Václav Kalous, nar. září 1898, Kapsova Lhota, ord. 1922. Dlouhá léta kněžského života působil ve Vídni při kostele Maria am Gestade v našem klášteře, aby tam konal české bohoslužby. Za války přechází do Staré Boleslavi, po válce ve Svitavách. r. 1950 prodělává Želiv, později přechází do Ročova u Loun jako duchovní správce sester a na severní Moravě. Umírá v únoru 1974, pohřben v Opavě.
P. Alfons Cigán, nar. listopad 1910, Vřesina, ord. 1930. V době činnosti v klášteřích proslul jako horlivý misionář, zvl. ve zpovědnici. V r. 1950 uvězněn v Želivi a po návratu pracoval na Opavsku. Umírá v listopadu 1974 a pohřben ve své rodné farnosti Vřesina.
P. Ladislav Daňha, nar. červen 1893 v Českých Budějovicích, ord. 1916. Léta přednáší dějiny církve v Obořišti až do r. 1950 – zrušení klášterů komunistickým režimem. V r. 1950 pobyt v centralizačním klášteře Želiv. Na to působí u řádových sester a jeho posledním místem byla komunita sester v městě Albrechtice u boromejek. Tam umírá v červenci 1975 a v Albrechticích je také pohřben.
P. Ladislav Maloň, nar. červen 1907 Prostějov, ord. 1932. Většinu kněžské činnosti věnoval juvenistům v Libějovicích jako profesor přírodopisu a kreslení. V r. 1950 na soustředění v Želivi, potom zaměstnání a u sester ve Štemplovci. Umírá v červenci 1983 ve Štemplovci, pohřben v Neplachovicích.
P. Jiří Dihel, + září 1983, Hlučín
P. František Novák, nar. 1907 Hradčany u Prostějova, ord. 1932. Po vysvěcení byl určen do juvenátu, nejprve jako lektor, později od r. 1937 jako direktor. r. 1942 – 45 v duchovní správě na Písecku. V r. 1945 znova v Libějovicích do r. 1949, nové zrušení juvenátu. V roce zatčen pro podezření, že napomáhal útěku sestrám ze Zakarpatské Rusi na západ. Odsouzen na 4 roky vězení. Potom civilní zaměstnání, v r. 1961 znova odsouzen ve velké skupině redemptoristů. Po r. 1968 žije v Ostravě, kde vypomáhá ve farním kostele a u sester. V té době má čilé kontakty s bratřími na severní Moravě. Umírá v květnu 1985 a je pohřben v Ostravě.
Bohuslav Jedovnický, + květen 1991, pohřben ve Slavkově u Opavy
P. Josef Bombík, nar. únor 1911, Sněhotice, ord. 1934. Činný v různých klášteřích provincie. V r. 1949 v Brně. Po r. 1950 různě zaměstnán na severní Moravě, končí v Ostravě, kde rozmnožuje kázání opisováním na stroji a horlivě zpovídá v děkanském kostele Nejsvětějšího Spasitele.
P. František Skácel, nar. srpen 2905, Náklo u Červenky, ord. 1929. Léta působil jako lektor v juvenátě v Libějovicích až do r. 1949 – zrušení juvenátu. Od r. 1950 různě zaměstnán. Naposledy u sester v Bílé Vodě, okr. Jeseník. Velmi rád jezdí do jižních Čech, které si zamiloval a tam navštěvuje spolubratry – P. Břicháčka, Daňhu a jiné. Jednou za rok zavítal také na Svatou Horu, kde v r. 1993 v červnu náhle umírá. Pohřben na Července blízko svého rodného místa.
P. Jindřich Preis, + únor 1993, Frýdek
Br. Marián Vilka, + srpen 1993, Frýdek. Byl výborným kuchařem ve frýdecké komunitě a milým spoubratrem. V r. 1992 se účastnil setkání bratří v Matranu, Švýcarsko.
P. Josef Vítek, nar. říjen 1898, Nivnice, okr. Uherské Hradiště, ord. 1926. Po vysvěcení se stal profesorem češtiny a ruštiny v Libějovicích do r. 1949 – do zrušení juvenátu. Prožije centralizaci v Želivi. Potom u sester a po smrti P. Schikory se stává duchovním správcem sester Notre Dame ve Štemplovci. I přes své stáří projevuje živý zájem o spolubratry a rád přijímá návštěvy. Čím byl starší, tím pokornější. Podle staré praxe, kdy byly domy psány na členy komunity, byl P. Vítek posledním „dědicem“ Svaté Hory a na něj musel být tento dům přepsán po dlouhých právních jednáních. Okamžitě jej odkázal provincii a jen tak jsme mohli dům získat. Umírá ve Štemplovci v březnu 1995 a pohřben v Neplachovicích.
P. Josef Čichoň, nar. květen 1915, Marvartice u Opavy, ord. 1946. Jen čtyři roky byl činný v našich domech. Od r. 1950 v centralizačním klášteře Králíky a na jiných místech. Po propuštění pracuje na severní Moravě. Od r. 1968 je uvolněn do duchovní správy na Jesenicku, po r. 1990 ve Frýdku, odkud pro nemoc odchází k sestrám do Prachatic a krátký čas (po mrtvici) do kněžského domova ve Staré Boleslavi. Umírá tam v prosinci 1997 a pochován ve Frýdku.
P. Josef Štěpánek, nar. duben 1925, Prasklice u Morkovic, ord. 1949. V roce 1950 Králíky, potom PTP, práce v Ivanovicích na Hané a duchovní správa v pohraničí severní Moravy. Asi dva roky také ve Frýdku a po mrtvici u sester Vincentek v Mendrice u Litomyšle. Po zhoršení nemoci převezen do Staré Boleslavi a tam umírá v listopadu 1999. Pohřben ve Frýdku.

Brněnská diecéze

P. Karel Burián, + srpen 1982, Brno
Br. Josef Uhlíř, + srpen 1960, Dalečín
P. Vojtěch Klímek, nar. březen 1889, Kostelec, Morava, ord. 1914. Známý v provincii jako misionář, magistr noviců, představený domů. V r. 1950 prošel Želiví, potom odchází ke svým příbuzným do Brna a tam umírá v srpnu 1960. Pohřben na brněnském hřbitově.
P. Václav Slezák, nar. listopad 1903, Praha, ord. 1929. V provincii působí jako exercitátor, misionář, představený, naposled ve Svitavách. Po zrušení klášterů odvezen do Želivi a další roky žije v Brně. Tam také umírá v březnu 1965 a v tomto městě je i pohřben.
P. Vladimír Jeřábek, nar. únor 1899, Ostrava, ord. 1923. Za války byl činný v klášteře Stará Boleslav jako ekonom a krátce uvězněn v Zásmukách u Kolína. Po r. 1945 členem komunity v Brně. Zde zažije zábor klášterů, odvezen do Želivi a najde si práci v Brně. V r. 1961 také zatčen a vězněn do jara 1962. Vrací se opět do Brna a umírá v dubnu 1971. Pochován na brněnském hřbitově.
P. František X. Polášek, nar. prosinec 1912, Drozdov, ord. 1938. Jeho osud je velmi podobný dalším spolubratřím. V roce 1950 Želiv, pak Brno – zaměstnání, 1961 uvěznění, znova civilní práce v Brně a po r. 1968 výpomoc v duchovní správě na Křenové. Umírá v srpnu 1974 v Brně a tam i pohřben.
P. František Nezval, nar. květen 1913, Pavlovice, ord. 1941. Po vysvěcení horlivě působí ve Staré Boleslavi a po obnovení juvenátu vyučuje chlapce. V r. 1949 zatčen spolu s P. Františkem Novákem, direktorem juvenátu a přetrpí čtyři roky tvrdého vězení. Nato se vrací do Brna, do svého rodiště, pracuje v civilním zaměstnání, v r. 1961 znova zatčen a po odpykání trestu si najde opět práci v Brně. Poslední léta je vážně nemocen. Umírá v Brně v listopadu 1974 a odpočívá na místním hřbitově.
P. Václav Novák, nar. srpen 1907, Pěčín, ord. 1932. Byl v provincii známým misionářem, exercitátorem, naposled činný v klášteře v Brně. S mnoha řeholníky prožije Želiv, pak najde uplatnění u řádových sester v Budiškovicích u Třebíče, kde také v květnu 1977 umírá.
P. František Novotný, nar. září 1901, Brno, ord. 1929. Na začátku svého kněžství působí v Libějovicích jako direktor. Potom na Svaté Hoře a naposled po válce v Karlových Varech. V r. 1950 pozná pobyt v Želivi, pak zaměstnání v Brně, r. 1961 vězení, znova návrat do Brna, kde od r. 1968 vypomáhá u našeho kostela sv. Michala jako zpovědník. Umírá v Brně v lednu 1978 a pohřben na místním hřbitově.
P. Josef Kalda, ; leden 1979, pochován v Brně
P. Jaroslav Adámek, nar. v červenci 1914, Zubří, ord. 1941. Působil v několika našich klášterech. V r. 1950 zakusil Želiv, potom zaměstnán v Brně, kde měl své dobrodince, v r. 1961 zatčen a souzen. Vrací se opět do Brna, kde vypomáhá v duchovní správě a tam také umírá v září 1979. Pohřben na brněnském hřbitově.
P. Antonín Veleba, + říjen 1984, pohřben v rodné farnosti Heraltice u Třebíče.
P. Vladimír Hub,+ prosinec 1984, Brno
P. Vladimír Urbánek, + leden 1986, Brno
P. ThDr. Stanislav Špůrek , nar. duben 1902, Chryňská Lhota, ord. 1928. Pro své nadání získal na universitě doktorát teologie a své schopnosti předával bohoslovcům v Obořišti, hlavně v přednáškách dogmatiky. Měl pro ně výborně zpracovaná skripta. Uměl pro tento předmět nadchnout. Po návratu z Želivi byl duchovním správcem sester ve Štemberku na Moravě a později ve Znojmě-Hradišti u sester boromejek.Měl živé kontakty s P. Grozem z Tasovic i s jinými spolubratřími. Upřímně se těšil z každé jejich návštěvy. Ve Znojmě umírá v březnu 1988 a je pohřben v Brně na centrálním hřbitově. Všichni, kdo se s ním setkali, na něj rádi vzpomínají jako na moudrého kněze a výborného duchovního vůdce.
P. Květoslav Bukovský, nar. březen 1907, Praha-Lysolaje, ord. 1933. Byl známý v provincii jako socius noviců, později magistr (po P. Josefu Pavlišovi), exercitátor a redemptorista zapálený duchem sv. Alfonsa. Stále sice nemocný, ale duševně čilý, horlivý pro každé dobré dílo. Po centralizaci na Králíkách se stal duchovním správcem sester, nejprve na hrabici u Vimperka v ústavu pro duševně nemocné muže a nakonec ve Znojmě – Hradišti u Boromejek po otci Špůrkovi. Poslední léta doslova protrpěl ve své nemoci při neustálém zájmu o své spolubratry, které velmi rád přijímal v ústavu, zvláště po r. 1990. Ve Znojmě umírá v srpnu 1992 a je pohřben na tasovickém hřbitově mezi řádovými spolubratry.
P. Josef Groz, nar. 14. únor 1927 v Rájci, ord. 1969, působil u Letovic, později v Tasovicích.
P. Adolf Vateha, nar. 1.5.1922, působil na Mendrice, ve Frýdku, na Moravci.

Hradecká diecéze

P. Jan Kunovjánek, + duben 1962, Slatiňany u Školských sester sv. Františka jako duchovní správce.
Br. Řehoř Ondrák,+ 1975, rodný bratr P. Stanislava Ondráka
P. Ladislav Kiovský, + březen 1983, Jičín, kde naposled působil jako kněz v duchovní správě.

Slovensko

Spolubratři, kteří z české provincie zemřeli na Slovensku

P. Alois Březina, + červenec 1984 Stropkov. P. Březina dlouhá léta působil na východním Slovensku mezi řecko-katolíky jako biritualista a tam si přál i zemřít. Velmi přilnul k věřícím východního obřadu.
P. Eduard Sousedík, nar. 1893, Slušovice, Morava, + září 1971 Beckov, Slovensko. Většinu svých kněžských let působil ve slovenských klášteřích a je často uváděn jako Súsedík. Patři mezi české redemptoristy, kteří na Slovensku zakládali domy.

Z českých kněží působili na Slovensku kratší nebo i delší dobu tito páteři:

a) římsko-katolický obřad

P. František Schroller; P. František Polepil; P. František Lesák; P. Eduard Sousedík; P. Emanuel Kovář; P. František Kop; P. Antonín Okálek; P. Rudolf Chytil.

b) na východním Slovensku mezi řecko-katolíky byli činní tito čeští páteři:

P. Karel Stašík; P. Rudolf Granát; P. Leopold Kozelský; P. Alois Březina; P. Jan Zakopal; P. Jan Kunovjánek; P. Dominik Trčka; P. Vojtěch Musil; P. Augustin Kliment; P. Josef Fail.