Vaše prosba k sv. Gerardu Majellovi

Visual CAPTCHA


Historie provincie - 5. kapitola

kapitoly: 1 2 3 4 5 6 7


V. Osudy pražské provincie v době komunismu

(Úvod, kněžský domov na Moravci, věznění spolubratři)

V dubnu 1950 (v noci z 13. na 14.4.1950) končí normální řeholní život našich komunit v tehdejším Československu, ale i všech řeholníků v celé oblasti republiky. Tehdejší režim krátce předtím rozhodl (podle sovětského vzoru) o likvidaci všech mužských řádů. Na jaře 1950 bylo zatčeno 10 nejvýznamnějších řeholníků z celé republiky (z našich spolubratří: P. Dr. Ivan Mastylak a P. Jan Blesík) a těsně před velikonocemi (tj. 10.4.1950) byl s nimi inscenován monstrproces. Průběh byl vysílán několik dní rozhlasem a do výpovědí jednotlivých kněží byly vkládány štvavé komentáře, v nichž byli tito lidé obviňováni jako největší nepřátelé státu a lidu. Nikdo z nich neměl možnost se hájit. Proces končil na Velký Pátek před velikonocemi a necelý týden na to došlo k likvidaci řádů v ČSR. Většina souzených řeholníků dostala neúměrně vysoké tresty. Např. P. Šilhan, provinciál jesuitů, byl odsouzen k trestu smrti, později doživotí, a náš P. I. Mastylak dostal doživotí a P. Jan Blesík 15 roků vězení.

Tento proces byl bezprostřední přípravou na razantní zákrok policie 13.4. Dobře připravená komenda milicionářů a policistů uprostřed noci násilím vnikla do klášterů a donutila členy vzít si nejnutnější osobní věci a nastoupit do připravených autobusů. Řeholníci byli ze všech stran sváženi do tzv. centralizačních klášterů (Králíky, Osek u Duchcova, Želiv, Broumov, Podolínec na Slovensku) a tam si museli sami připravit nouzové ubytování v přeplněných prostorech. Již za několik dní na to byli začleněni na různé práce, ať v objektu samém nebo na polích. Všude byli hlídáni dozorci a celkový režim byl jako ve vězení, bez návštěv a svobodného pohybu. Pošta podléhala kontrole dozorců.

V následujících týdnech pak nastalo třídění uvězněných. Představení a významní řeholníci byli odvezeni do Želivi. Na podzim 1950 zřídilo ministerstvo obrany Pomocné technické prapory (tzv. PTP) a v září 1950 byli odvedeni všichni mladší řeholníci na „vojnu“, tj. ti, kteří dosud si nevykonali vojenskou presenční službu. Byly to zvláštní oddíly, které nesměly mít vojenskou výzbroj a jejich služba spočívala v práci na vojenských stavbách (bytovky, sklady, letiště aj.). Cílem bylo převychovat tuto mladší řeholní generaci na uvědomělé socialisty. Proto kromě práce na stavbách se museli denně podrobit politickému školení. Délka vojenské služby nebyla u těchto jednotek vůbec omezena. První ročníky PTP sloužily v armádě déle než tři roky.

Do řad mladších kněží a bohoslovců byli zařazeni také starší kněží, někteří z profesoři teologie. To se časem ukázalo jako výhoda, protože po zaměstnání mohli doučovat nehotové bohoslovce a připravovat je i na tajné kněžské svěcení (z našich např. P. Antonín Liška, P. Jaroslav Saller, P. Břetislav Vaněk, P. Karel Bříza, P. Václav Vávra)

Když velení těchto pracovních oddílů poznalo marnost svého politického úsilí, byli tito „vojáci“ propuštěni k 31.12.1953 a donuceni přijmout práci na těžších provozech, jako např. stavby, doly, JZD aj. V prvních letech po rozpuštění PTP (1954) a po likvidaci Želivi v r. 1955 byl kontakt mezi jednotlivými členy velmi obtížný, zvl. pokud pracovali v menších městech a vzájemně o sobě nevěděli. Při tom všude, kde se vytvořila i menší skupina řeholníků, byli tito bratři sledováni tajnou policií, která je podezřívala ze snahy obnovit řády. Tak došlo již za 11 roků po likvidaci klášterů k rozsáhlému zatýkání různých skupin. Naši provincii to postihlo od června 1961 a tehdy bylo zatčeno a uvězněno 23 kněží a bohoslovců. Většina byla propuštěna na amnestii v r. 1962.

Problém našich spolubratří nespočíval jen v tísni pobytu v centralizačních klášterech nebo v nucené práci, ale také v celkové politické situaci v tehdejší ČSR. Od r. 1948 do 1953 (Stalinovy smrti) bylo zatčeno několik tisíc lidí, označených za nepřátele režimu a posláni do uranových a uhelných dolů nebo nejtěžších věznic. Dokonce ani špičky KSČ neunikly šílenství třídní nenávisti a někteří z nich byli odsouzeni k trestu smrti. To všechno vyvolávalo atmosféru strachu a stálého ohrožení. Nikdo si nemohl být jist ani životem. Teprve v r. 1968 přinesl určité zmírnění, protože režim si nebol jist oporou v masách lidí, ale spíše naopak. Existence systému se opírala o přítomnost sovětské armády na významných místech republiky.

1. Želiv (internace)

Spolubratři internovaní v letech 1950 – 1955

P. Jarolím Adámek; P. Alois Březina; P. Alfons Cigán; P. Jan Červinka; P. Ladislav Daňha; P. Jan Haderka; P. Arnošt Holubníček; P. Emanuel Houska; P. Jan Hudeček; P. František Chochula; P. Rudolf Chytil; P. Václav Jalovecký; P. Jan Jaroš; P. Vladimír Jeřábek; P. Cyril Jež; P. Josef Kalda; P. Václav Kalous; P. Antonín Krajča; kl. Oldřich Kubina; P. Josef Lavička; P. Štefan Lazor; P. Otto Loula; P. Ladislav Maloň; br. Emil Matoušek; P. František Míka; P. František Novotný; P. Emil Mysliveček; P. Stanislav Nekula; P. Emil Oktábec; P. František Polášek; P. Antonín Prager; P. Rudolf Schikora; P. Václav Slezák; P. Dr. František Suchomel; P. Dr. Stanislav Špůrek; P. Josef Vítek; P. Oldřich Vysloužil; P. Karel Zeman; P. Jan Zíka;

2. Moravec (kněžský a řeholní domov)

Spolubratři, kteří dožili na Moravci od r. 1950 – 1993

P. Bedřich Chytil (+1950)
br. Sarkandr Antonín Král (+ únor 1953)
P. Otto Loula (nar. 1883, Týn nad Vltavou, ord.1908) - Vynikající misionář a organizátor. Řadu let úspěšným představeným. V r. 1933 v Parze. Potom rektorem na Svaté Hoře, kde má mimořádné zásluhy o zvelebení tohoto poutního místa. Nová úprava náměstí před bazilikou, nová škola pro ministranty, nový exerciční dům (1939). Za války krátce v Praze a po r. 1945 rektorem ve Staré Boleslavi. Na Svaté Hoře se mu podařilo zachránit velký soubor svatohorských zvonů. Zemřel v březnu 1953.
P. Josef Schroller (nar. září 1869, Troubelice u Zábřehu, ord. 1894) - Působil hlavně v pražském klášteře a byl mladším bratrem P. Františka Schrollera. V r. 1950 měl již 81 roků. Zemřel v listopadu 1953.
Br. Tobiáš Hájek (+ červen 1954)
P. Karel Kulovaný (+ listopad 1954)
Br. Karel Javořík (+ prosinec 1955)
Br. František Marek (+ listopad 1956)
P. Dr. Jan Hudeček (nar. únor 1870, Kostelec, ord. červenec 1895). Byl velmi vzdělaným a zasloužilým redemptoristou, váženým i mimo naši provincii. Ptoto se stal také generálním konsultorem v Římě (ještě v r. 1938) Poslední léta dožíval na Svaté Hoře a po r. 1950 na Moravci. Zemřel v březnu 1958.
P. Jan Haderka (nar. duben 1886 – Jáchymov, ord. červenec 1910) - Profesorem a rektorem v Obořišti. Od r. 1930 – 1939 provinciálem. Pak znova rektorem a profesorem v Obořišti do r. 1950. Potom pobyt v Želivi a umírá na Moravci v červenci 1958.
Br. Vojtěch Fail (+ červenec 1959)
Br. Petr Bena (+ říjen 1959)
P. Karel Pertlíček (nar. říjen 1894, Žďár, ord. červenec 1917) - Působil jako profesor zpěvu a hudby v Obořišti. Poprvé připravil k vydání tiskem roku 1933 "Českou vánoční mši" Jakuba Jana Ryby. Od r. 1950 na Králíkách a potom na Moravci. Umírá v srpnu 1961.
P. Jan Zíka (nar. květen 1873, Praha, ord. srpen 1900) - Léta profesorem a rektorem v Libějovicích. Po r. 1950 protrpěl Želiv a pak Moravec, zemřel v prosinci 1961.
Br. Rudolf Mlýnský (+ květen 1962)
Br. Kosmas Ctiborek (+ květen 1962)
Br. Zikmund Křivda (+ říjen 1963)
Br. Vladimír Stratil (+ prosinec 1963)
Br. Pandrác Vařejka (+ červen 1964)
P. František Míka (+ leden 1968)
Br. Stanislav Dostál (+ srpen 1968)
P. Michal Jahoda (nar. září 1883, Žadovice, Morava, ord. Červen 1909) - Dlouho se věnoval na Svaté Hoře ministrantům. Při záboru klášterů byl na Svaté Hoře. Umírá na Moravci v lednu 1969.
P. Stanislav Nekula (nar. září 1887, Lipník nad Bečvou, ord. Červenec 1913) - Několik let působil na východním Slovensku u řecko-katolíků. Pak na Svaté Hoře a v r. 1949 v Brně. Prodělal Želiv a Moravec, umírá v únoru 1969.
Br. Anselm Špůrek (+ červen 1969)
Br. Jaroslav Pijálek (+ červenec 1970)
Br. Vít Müller (+ prosinec 1970)
Br. Alexandr Říha (+ prosinec 1970)
P. František Lambor (+ březen 1971)
P. František Kop (+ listopad 1971)
P. Rudolf Mayer (+ prosinec 1971)
P. Václav Vošahlík (nar. listopad 1882, Narysov u Příbrami, ord. září 1907) - Před záborem ve Staré Boleslavi, po r. 1950 Želiv a Moravec, umírá v červnu 1974.
P. Václav Janoušek (+ červenec 1975)
P. Antonín Kostelka (+ únor 1976)
Br. Teodor Matoušek (+ únor 1976)
P. Rudolf Lehotský (+ ˇříjen 1977)
P. Stanislav Ondrák (nar. duben 1899 Těměchyň, ord. 1926)
Mnoho let strávil při výchově juvenistů jako profesor němčiny Po r. 1950 Želiv a Moravec, + v březnu 1980.
Br. Metod Dudek (+ prosinec 1983)
Br. Jiří Vrábel (+ říjen 1985)
Br. Emanuel Fiedler (+ květen 1988)
Br. Gerard Plank (+ říjen 1990)
P. Jan Pavelka (+ 1993)

3. Věznění spolubratři v letech 1949 – 1958

P. František Novák (Libějovice – 1949)
P. František Nezval (Libějovice – 1949)
Oba kvůli sestrám z Podkarpatské Rusi, kterým pomáhali k útěku za hranice. Vězení na 4 roky.
P. Josef Hynek, Svatá Hora, uvězněn a odsouzen v r. 1949 za čtení pastýřských listů. Prožil velmi tvrdé vězení, kdy dva roky o něm nevěděli ani příbuzní. Policie se jej snažila likvidovat.
P. Ivan Mastylák, Obořiště. Zatčen na jaře 1950 a souzen s 10 jinými řeholníky před velikonocemi 1950. Odsouzen na doživotí. Amnestován 1965 z Valdic. Po propuštění žil v Prešově a velmi pomáhal mladým klerikům ve studiu a překládal spisy.
P. Jan Blesík, Praha. Podobně jako O. Mastylák zatčen na jaře 1950 a odsouzen na 15 roků. Propuštěn 1960 a žil v Praze. Vypomáhal u kostela sv. Kajetána v Praze a v katedrále až do své smrti. Za svého řeholního působení proslul jako lidový misionář a zanechal asi 30 svazků pamětí (uloženy v provinciálním archivu).
P. Jaroslav Saller, Sušice. Zatčen asi v r. 1956 kvůli přechovávání Zdeňka Ciklera z Příbrami. Odseděl si něco přes rok, pracoval v dolech u Plzně.

Kněží v cizině

P. Stanislav Míka, uprchl před zatčením z kláštera ve Svatém Kameni do Rakouska a pak do Austrálie, kde se velmi věnoval vystěhovalcům, zvláště polským a byl u nich velmi oblíben. Zemřel při autonehodě.
P. Josef Konstantin Miklík, Praha. Po r. 1950 se neúspěšně pokusil o útěk. Při opakovaném pokusu se mu to podařilo a po různých peripetiích se dostal až do Brazílie, kde také zemřel.

4. Věznění v r. 1961 – 1965

P. Václav Holakovský; P. Jan Jaroš; P. Antonín Prager; P. František Novotný; P. Jaroslav Adámek; P. Bohumil Štěpánek; P. Bohumil Hozík; P. Václav Jalovecký; P. Vladimír Jeřábek; P. Vladislav Hub; P. Jarolím Adámek; P. Vladimír Urbánek; P. Václav Vávra; P. Jan Zemánek; P. Josef Groz; P. Břetislav Vaněk; P. František Novák; P. František Hurina; P. František Polášek; P. Jiří Kabát; P. František Nezval

Dále v kauze schovaných precioz na Svaté Hoře:

P. Josef Hynek; P. Rudolf Chytil; P. František Líkař