Země Zabulonova a země Neftalimova, u moře, za Jordánem, Galilea pohanská, lid, který žil v temnotě, uviděl veliké světlo; světlo vzešlo těm, kdo sídlili v krajině a ve stínu smrti. Ježíš začal hlásat: "Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království." (srov. Mt 4,15-17)

Zamyšlení P. Davida Horáčka, C.Ss.R, nad Božím slovem 3. neděle v mezidobí.

Janovi učedníci a farizeové se (právě) postili. (Lidé) přišli k Ježíšovi s otázkou: "Proč se Janovi učedníci a učedníci farizeů postí, ale tvoji učedníci se nepostí?" Ježíš jim odpověděl: "Mohou se postit hosté na svatbě, dokud je ženich s nimi?

Kristus udělil své církvi jednotu od počátku a neustále jí dává dar jednoty. Vlivem hříchu člověka se tato jednota narušila a proto je potřeba se modlit za sjednocení těch, kteří vyznávají stejného Pána. Maria je ta, která může vyprosit i to, co je jinak lidem nemožné.

P. Ladislav Škrňa - duchovní slovo o Matce jednoty křesťanů

Věřím v jednu svatou, všeobecnou, apoštolskou církev. Kolikrát jsme v životě takto vyznali svou víru a promodlili každé z těchto slov: jedna, svatá, všeobecná, apoštolská. Avšak v těchto dnech, kdy nás církev vyzývá, abychom se po celý týden poně­kud usilovněji modlili za jednotu křesťanů, budeme v modlitbě spojeni s papežem, s biskupy, s katolíky na celém světě i s našimi odloučenými bratry.

Nedělí Křtu Páně se končí vánoční období. Je dobré si na pozadí křtu Ježíše Krista uvědomit, co to znamená náš křest. Naslouchejme Bohu, co nám chce říci v evangeliu - radostné zvěsti - o pokoře Božího Syna, který svým křtem v Jordánu přiblížil křest, kterým byl později pokřtěn na kříži. Duchovní slovo P. Krzysztofa Strzelczyka o křtu Ježiše Krista a také o našem znovuzrození.

Dnešní den církev prožívá slavnost Neposkvrněného početí Panny Marie. Vyznáváme, že Maria byla (podobně jako na počátku Adam a Eva) bez prvotního hříchu. Na rozdíl od Evy však tuto neposkvrněnost neztratila ani osobním hříchem. Pius XII. ve své encyklice Mystici corporis z roku 1943 výslovně píše, že Maria byla svobodná od jakéhokoli osobního nebo dědičného hříchu. Z toho důvodu nazýváme Ježíšovu Matku Marii za „plnou milosti“ či „milostiplnou“ (srov. Lk 1, 28).

Petr řekl Ježíšovi: "My jsme opustili všechno a šli jsme za tebou."

Ježíš odpověděl: "Amen, pravím vám: Nikdo není, kdo by opustil dům, bratry nebo sestry, matku nebo otce, děti nebo pole pro mě a pro evangelium, aby nedostal stokrát víc nyní v tomto čase: domy, bratry a sestry, matky a děti i pole, a to i přes pronásledování, a v budoucím věku život věčný.

A tak mnozí první budou posledními a poslední prvními." (Mk 10,28-31)

V poslední, hlavní den svátků Ježíš stál v chrámě a hlasitě zvolal: "Kdo žízní, ať přijde ke mně a pije, ten, kdo ve mně věří. Jak říká Písmo, potečou proudy vod z jeho nitra."

To řekl o Duchu, jehož měli dostat ti, kdo v něho uvěřili. Dosud totiž Duch nebyl dán, protože Ježíš nebyl ještě oslaven. (Jan 7,37-39)

Ježíš přišel do Nazareta, kde vyrůstal a učil v jejich synagóze, takže v úžasu říkali: "Odkud se u toho člověka vzala taková moudrost a mocné činy? Což to není syn tesaře? Což se jeho matka nejmenuje Maria a jeho bratři Jakub, Josef, Šimon a Juda? A nejsou všechny jeho sestry u nás? Odkud to tedy ten člověk všecko má?" A byl jim kamenem úrazu. Ale Ježíš jim řekl: "Prorok není beze cti, leda ve své vlasti a ve svém domě." A neučinil tam mnoho mocných činů pro jejich nevěru. (Mt 13,54-58)

Když uplynula sobota a začínal první den týdne, přišly Marie z Magdaly a jiná Marie, aby se podívaly k hrobu. A hle, nastalo velké zemětřesení, neboť anděl Páně sestoupil s nebe, odvalil kámen a usedl na něm. Jeho vzezření bylo jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh. Strážci byli strachem bez sebe a strnuli jako mrtví. Anděl řekl ženám: "Vy se nebojte. Vím, že hledáte Ježíše, který byl ukřižován. Není zde; byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte se podívat na místo, kde ležel. Jděte rychle povědět jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých; jde před nimi do Galileje, tam ho spatří. Hle, řekl jsem vám to." Tu rychle opustily hrob a se strachem i s velikou radostí běžely to oznámit jeho učedníkům. A hle, Ježíš je potkal a řekl: "Buďte pozdraveny." Ženy přistoupily, objímaly jeho nohy a klaněly se mu. Tu jim Ježíš řekl: "Nebojte se. Jděte a oznamte mým bratřím, aby šli do Galileje; tam mě uvidí." (Mt 28,1-10)

Prvního dne po sobotě, za časného jitra, přišly k hrobu s vonnými mastmi, které připravily. Nalezly však kámen od hrobu odvalený. Vešly dovnitř, ale tělo Pána Ježíše nenašly. A jak nad tím byly bezradné, stanuli u nich dva muži v zářícím rouchu. Zachvátil je strach a sklonily se tváří k zemi. Ale oni jim řekli: "Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není zde, byl vzkříšen. Vzpomeňte si, jak vám řekl, když byl ještě v Galileji, že Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí, být ukřižován a třetího dne vstát." Tu se rozpomenuly na jeho slova, vrátily se od hrobu a oznámily to všecko jedenácti učedníkům i všem ostatním. Byla to Marie z Magdaly, Jana a Marie Jakubova a s nimi ještě jiné, které pověděly apoštolům. Těm však ta slova připadala jako blouznění a nevěřili jim. Petr se rozběhl ke hrobu, nahlédl dovnitř a uviděl tam ležet jen plátna. Vrátil se v údivu nad tím, co se stalo. (Lk 24,1-12)

Místo pobytu mrtvých, kam Kristus sestoupil, nazývá Písmo "předpeklí", šeól" nebo "hádés", protože ti, kteří tam jsou, jsou zbaveni patření na Boha. Takový je totiž až do příchodu Vykupitele osud všech mrtvých, jak zlých, tak spravedlivých; tím ale není řečeno, že jejich osud je stejný, jak to dokazuje Ježíšovo podobenství o chudáku Lazarovi, který byl vzat "do klína Abrahámova". A právě duše těchto spravedlivých, které očekávaly Krista, osvobodil Ježíš, když sestoupil do pekel. Ježíš otevřel brány nebes spravedlivým, kteří ho předešli. (Katechismus katolické církve 633, 637)

Když nastal večer, přišel zámožný člověk z Arimatie, jménem Josef, který také patřil k Ježíšovým učedníkům. Ten přišel k Pilátovi a požádal o Ježíšovo tělo. Pilát přikázal, aby mu je dali. Josef tělo přijal, zavinul je do čistého plátna a položil je do svého nového hrobu, který měl vytesaný ve skále; ke vchodu hrobu přivalil veliký kámen a odešel. Byla tam Marie z Magdaly a jiná Marie, které seděly naproti hrobu.

Nazítří, po pátku, shromáždili se velekněží a farizeové u Piláta a řekli: "Pane, vzpomněli jsme si, že ten podvodník řekl ještě za svého života: `Po třech dnech budu vzkříšen.´ Dej proto rozkaz, ať je po tři dny hlídán jeho hrob, aby nepřišli jeho učedníci, neukradli ho a neřekli lidu, že byl vzkříšen z mrtvých; to by pak byl poslední podvod horší než první." Pilát jim odpověděl: "Zde máte stráž, dejte hrob hlídat, jak uznáte za dobré." Oni odešli, zapečetili kámen a postavili k hrobu stráž. (Mt 27,57-66)

Pros za nás Matko, milosti,

ať krev Syna, tvé žalosti,

na nás nejsou ztraceny.

Na Golgotě Ježíše ukřižovali a nad hlavu mu dali nápis o provinění: "To je Ježíš, král Židů." (srv. Jan 19,17-19)

Ježíš řekl: "Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými. Amen, amen, pravím vám, že každý, kdo hřeší, je otrokem hříchu." (srov. Jan 8,31-34)

Vojáci vzali Ježíšovi šaty a rozdělili je na čtyři díly, každému vojákovi díl; zbýval ještě spodní šat. Ten byl beze švů, od shora vcelku utkaný. Řekli mezi sebou: "Netrhejme jej, ale losujme, čí bude.!" To proto, aby se naplnilo Písmo: `Rozdělili si mé šaty a o oděv můj metali los.´ To tedy vojáci provedli. (srv. Jan 19,23 - 24)

Byly to naše nemoci, jež nesl,

naše bolesti na sebe vzal,

ale domnívali jsme se, že je raněn,

ubit od Boha a pokořen.

Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost,

zmučen pro naši nepravost.

Trestání snášel pro náš pokoj,

jeho jizvami jsme uzdraveni.

Všichni jsme bloudili jako ovce,

každý z nás se dal svou cestou,

jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech. (Iz 53,4-6)

Když Ježíše odváděli, šel za ním veliký zástup lidu; ženy nad ním naříkaly a oplakávaly ho. Ježíš se k nim obrátil a řekl: "Dcery jeruzalémské, nade mnou neplačte! Plačte nad sebou a svými dětmi; hle, přicházejí dny, kdy budou říkat: `Blaze neplodným, blaze těm, které nikdy nerodily a nekojily!´ Tehdy `řeknou horám: Padněte na nás, a pahrbkům: Přiryjte nás!´ Neboť děje-li se toto se zeleným stromem, co se stane se suchým?" (Lk 23,26 - 31)

Do jeho blízkosti přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. Farizeové a zákoníci mezi sebou reptali: "On přijímá hříšníky a jí s nimi!" Pověděl jim toto podobenství:

"Jeden člověk měl dva syny. Ten mladší řekl otci: `Otče, dej mi díl majetku, který na mne připadá.´ On jim rozdělil své jmění. Po nemnoha dnech mladší syn všechno zpeněžil, odešel do daleké země a tam rozmařilým životem svůj majetek rozházel. A když už všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal mít nouzi. Šel a uchytil se u jednoho občana té země; ten ho poslal na pole pást vepře. A byl by si chtěl naplnit žaludek slupkami, které žrali vepři, ale ani ty nedostával. Tu šel do sebe a řekl: `Jak mnoho nádeníků u mého otce má chleba nazbyt, a já tu hynu hladem! Vstanu, půjdu ke svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem; přijmi mne jako jednoho ze svých nádeníků.´ I vstal a šel ke svému otci.