Vaše prosba k sv. Gerardu Majellovi

Visual CAPTCHA


01.05.2006

Historie májových pobožností

Originál článku si můžete přečíst na stánkách univerzity v Daytonu (Ohio, USA)

1. Kořeny a prvopočátky

Kořeny májových pobožností sahají k mariánské tradici spjaté s pobožností k utrpení Páně, uctíváním svatého Kříže a modlitbami za dobré počasí.  Dobové historické prameny mluví o začínajícím měsíci květnu jako o „duchovním květnu“ spočívajícím ve zvláštní formě uctívání kříže. Mystik Henry Seuse (†1366) se řadí k nejvlivnějším představitelům. Jeho „duchovní květen“ se váže k liturgii „Nalezení Svatého kříže“  připadající na 3. května, ke kříži a k týdnu modliteb před Nanebevstoupením Páně. V Německu, a to zejména v porýnských diecézích a v oblasti Frank, se rozvinuly kající pobožnosti tzv. májové modlení ve spojitosti s na mnoha místech zavedeným zvykem udělování požehnání na den „Nalezení Svatého kříže“. Příslušné modlitby byly zavedeny kolem roku 1720 v diecézích Trier, Mainz, Worms, Speyer a též Würzburg a Bamberg v důsledku malé úrody v době počátku 18. století. Toto „májové modlení“, často odpovídající májovým pobožnostem, spolu s dny modliteb zůstalo až do 19. století součástí pobožností, které se vázaly k jednotlivým ročním obdobím. Mariánský aspekt byl tomuto modlení zcela cizí. Jádrem májového modlení byla prosba za dobrou úrodu: aby květy byly uchráněny před zkázou a dozrály v plod.

(Pozn.V některých částech Evropy v období kolem Nanebevstoupení Páně se na tento den konají procesí na pole a do sadů s prosbou o požehnání pro úrodu.)

Nová podoba mariánských májových pobožností sama o sobě vybízí k navázání na tato  modlení a k jejich oživení se zdůrazněním mariánské úcty. Májové pobožnosti též převzaly motiv květů, ovšem brzy jej omezily pouze na květy květin. Tím se vlastní jádro, tj. prosba, aby z květů dozrály bohaté plody, vytratilo. Výklad příslušné pasáže z Bible, především z Písně písni 2, 1: „jsem kvítek šáronský, lilie v dolinách“, vedl k zasvěcení měsíce května, měsíce květů a květin, Matce Boží.

2. Šíření májových pobožností

Původ tradičních májových pobožností je stále sám o sobě poměrně neznámý. Je jisté, že tato forma mariánské úcty začala v Itálii. Zde, v květnu roku 1784, v chrámu Kamilliánů ve Ferraře, se poprvé veřejně konaly po celý květen májové pobožnosti. Až do té doby byly májové pobožnosti spíše soukromou záležitostí, i když se také z části konaly ve větších společenstvích. Například kolem roku 1739 historická svědectví hovoří o zvláštní formě mariánské úcty v průběhu měsíce května v italském Grezzano poblíž Verony. V roce 1747 janovský arcibiskup doporučil májové pobožnosti jako domácí, pobožnosti v rodinách. Kolem roku 1813 se májové pobožnosti konaly již ve dvaceti římských chrámech.

Z Itálie se májové pobožnosti brzy rozšířily do Francie. Jedním z nejproslulejších průkopníků májových pobožností byl jezuita Pierre Doré (1733-1816) z lotrinského Longwy. Doré tuto formu pobožnosti přinesl z Itálie. Tradice májových pobožností se šířila zejména ve spojitosti s porevolučním rekatolizačním hnutím. Byly chápany jako církevní alternativa pošetilých slavností jara dob revoluce. Od roku 1830 se pak májové pobožnosti konaly po celé Francii. (…)

V Belgii, ač ve formě soukromých pobožností, byly májové pobožnosti známy již v roce 1803 a poté v roce 1819 došlo k vydání příslušných publikací k pobožnostem. (…) V Nizozemí to byli redemptoristé, kteří podporovali rozvoj májových pobožností. (…) Také v Lucembursku byly májové pobožnosti známy kolem roku 1840. Navíc zde získal měsíc květen další rozměr: v podobě každoročního mariánského oktávu ke cti Panny Marie „Těšitelky zarmoucených“. V roce 1808 se poprvé konala májová pobožnost v jezuitské koleji ve švýcarském Brigg (Sitten) (…) a veřejně od roku 1849 také v benediktinském klášteře v Einsiedelnu. Kapucínský klášter Näfels (kanton Glarus) byl dalším centrem šíření májových pobožností ve Švýcarsku a to od roku 1852. Kolem roku 1860 se nedělní májová kázání stala zvykem a brzy také zvláštností mariánského měsíce. Velké oblibě se těšily májové pobožnosti také mezi věřícími v Rakousku, první zmínky pocházejí z jezuitské koleje v Innsbrucku. (…)

3. Propojení s dobovými tradicemi

Májové pobožnosti se od poloviny 19. století staly nejvýraznějším projevem mariánské úcty. Věřící dokonce formou petic žádali jejich zavedení. Aktivní účast mnohých biskupů na těchto pobožnostech byla jasným výrazem jejich souhlasu. Vyhlášení dogmatu o Neposkvrněném Početí Panny Marie z roku 1854 bylo pro rozvoj májových pobožností velmi silným impulsem. Toto dogma bylo v řadě diecézí oficiálně vyhlašováno následující rok právě v průběhu měsíce května, často ve spojitosti s májovými pobožnostmi. Mnohdy velmi zvláštní politické a církevní okolnosti se staly důvodem pro výraznou propagaci májových pobožností, například během konfliktu mezi církví a státem (1872-1887, období Kulturkampfu v Německu) a během obou světových válek. Po vypuknutí 1. světové války, papež Benedikt XV. přímo nařídil, aby modlitba za mír, kterou sám v roce 1915 napsal, byla přednášena během jeho velmi oblíbených májových pobožností.

Během 2. světové války byly májové pobožnosti opět vřele doporučovány. Již v roce 1939 papež Pius XII. vyzýval věřící k modlitbám a pobožnostem v průběhu května za mír mezi národy. Zejména pak děti se měly těchto modliteb účastnit – to bylo papežovým zvláštním přáním, které velmi často ve válečných letech opakoval. V encyklice Mediator Dei (1947)  jsou májové pobožnosti doporučovány jako jeden z úkonů zbožnosti.

4. Modlitba ve společenství a soukromá modlitba

Od svého počátku byly májové pobožnosti a s nimi spjaté kající úkony dvojím způsobem  zakořeněny ve farním společenství: jako nová oblast založená na společné modlitbě v rodině a jako pobožnost v kostele. Postupem času se májové pobožnosti staly každodenní záležitostí. Májovým pobožnostem na začátku a konci měsíce května předsedal zpravidla sídelní nebo pomocný biskup. Především ve 20. století se stal sklonek dne vhodnou dobou pro májové pobožnosti. Zpočátku se pobožnosti konaly jak ráno tak i večer. Rozhodující roli v určování doby konání pobožností hrála sociální struktura v jednotlivých farnostech. Ráno patřilo zpravidla mším svatým. Pobožnosti obvykle trvaly hodinu až hodinu a půl. Svou strukturou májové pobožnosti v mnohém odpovídaly nedělnímu požehnání, neboť zahrnovaly promluvu nebo kázání a/nebo meditaci, zpěv litanií – většinou Loretánských (příležitostně také žalmů) a modlitby. Na závěr pobožnosti bylo udělováno požehnání, někdy i s ciboriem nebo s monstrancí. Požehnání bylo řazeno na začátek nebo na konec pobožnosti nebo bylo v úvodní i závěrečné části.

V májových pobožnostech hrály podstatnou roli právě slavnostní prvky. Kromě speciálně vyzdobeného májového oltáře se kladl velký důraz na další „vrcholy“ pobožnosti. Hlavní z nich představoval výstav Nejsvětější Svátosti – velmi často ve smyslu stále typicky barokní piety.

Vedle společných májových pobožností v chrámech se mariánská úcta rozvíjela v rodinných kruzích formou soukromých mariánských pobožností. Kniha „Měsíc Panny Marie“ (Vídeň 1837) napsaná P. Beckxem SJ obsahuje podrobný návod k mariánským pobožnostem v rodinném kruhu. Tato spojitost s předcházející modlitbou v rodině se ukázala být velmi podstatným aspektem šíření mariánské úcty v této její nové podobě. Ke členům rodiny se často přidávali sousedé a známí a společně vykonávali pobožnost. Součástí takových domácích pobožností byly modlitby a písně, modlitba posvátného růžence, Loretánské litanie spolu s úvahami z brožurky k májovým pobožnostem. Zvláštností těchto pobožností byl malý rodinný májový oltář. Později byly soukromé májové pobožnosti doporučovány těm věřícím, kteří se vzhledem ke vzdálenosti nemohly účastnit pobožností konaných v kostele. Za zmínku stojí také následující autoři brožurek k soukromým májovým pobožnostem: nejstarší a nejvlivnějšími jsou jezuité Annibale Donese (†1754), Francesco Lalomia (1749-1813 a Louis Debussy (1788-1822). Známými jsou také Vincent Pallotti (1795-1850) a Jan Bosko (1815-1888). John Henry Newman (1801 -1890) také vydal knížečku, která se užívá dodnes.

5. Budoucnost

Májové pobožnosti zažily svůj rozkvět v období označovaném jako „mariánské století“, tedy zejména v letech 1850-1950. Dnes hrají májové pobožnosti pouze zřídka významnou roli. Během změn a reformních období II. vatikánského koncilu, spolu s jinými formami lidových pobožností, májové pobožnosti vymizely. Ovšem objevuje se nový zájem o tento typ pobožností. Církevní představitelé uznávají a prosazují mariánskou úctu podle specifik a požadavků věřících  vzhledem k dané situaci, době a místu. Otcové II. vatikánského koncilu si přáli, aby tradice uctívání a pobožností pokračovala a byla chráněna. Mnoho různých forem mariánské úcty, podobně jako úkony kajícnosti, zahrnují to, co odpovídá dané době i to, co je nadčasové.
V dnešní době vyvstává otázka, jak spojit májové pobožnosti s padesátidenním velikonočním obdobím, které bylo znovu obnoveno II. vatikánským koncilem, neboť velikonoční týdny téměř každý rok více či méně zasahují do měsíce května. Na základě přání Koncilu by měl být liturgický rok uspořádán tak, aby „byl zachován původní charakter doby“ (SC 107). Pro správnou obnovu májových pobožností je tedy nezbytné mít na paměti, že velikonoční doba je tou nejzákladnější a nejpodstatnější. V případě, že velikonoční doba ve větší či menší míře sahá do měsíce května, typická mariánská úcta by měla směřovat k tématu velikonočního období.

(Kurt Küppers, Augsburg. Marienlexikon, Vol 4, p. 244-246, z angličtiny přeložila Jana Hovorková)

Redakce


Warning: require(wcom/pageFooter.php) [function.require]: failed to open stream: No such file or directory in /var/www/vhosts/cssr.cz/httpdocs/modules/crossroad.php on line 85

Fatal error: require() [function.require]: Failed opening required 'wcom/pageFooter.php' (include_path='.:/usr/local/php5329-cgi/pear') in /var/www/vhosts/cssr.cz/httpdocs/modules/crossroad.php on line 85